Bitva u Guntramovic a Domašova 30. června 1758

Co bitvě předcházelo.

Po vítězství Prusů nad Rakušany dne 17. května 1742 u Chotusic poblíže Čáslavi byla Marie Terezie nucena uzavřít s Fridrichem II. mír ve Vratislavi, jímž se musela vzdát Kladska a Slezska mimo knížectví Krnovské, Opavské, Těšínské a část Niského. Se ztrátou Slezska se však nechtěla nikdy smířit. Po zkušenostech ve válce s Prusy provedla změny v organizaci armády, výcviku mužstva a výchově důstojnictva a řízení státních záležitostí svěřila knížeti Kounicovi.

Král Fridrich II. Veliký bez vypovězení války vtrhl v srpnu 1756 s vojskem do Sas, obsadil Drážďany a obklíčil u Perna vojenský tábor saského kurfiřta Augusta III. Marie Terezie vyslala Sasům pomoc pod vedením generála Browna, ale Fridrich II. mu s částí své armády táhl vstříc a dne 1. října 1756 ho porazil v bitvě u Lovosic. 16. října 1756 kapitulovali u Perna Sasové. S Marií Terezií se spojilo nyní i Švédsko, Bavorsko a Rusko. Na jaře 1757 vtáhl Fridrich II. do Čech třemi proudy. Dne 6. května zvítězili znovu Prusové u Stěrbohol nedaleko Prahy, kam se habsburské vojsko po bitvě stáhlo. Tenkrát se ukázala Bedřichova bezohlednost. Jeho dělostřelci ostřelovali nejvýznamnější pražské kulturní památky, čímž chtěl Fridrich II. Prahu donutit ke kapitulaci. Praze na pomoc táhl maršál hrabě Daun. Fridrich II mu s částí své armády vyšel vstříc. Daun však u Kolína dne 18. června 1757 porazil Prusy na hlavu. Zde prý Fridrich II. doslova z bitvy uprchl a Praha byla osvobozena.

Pak táhl Daun s 90 000 muži do Slezska, dobyl jeho velké části a porazil Prusy 22. listopadu 1757 u Vratislavi, která byla spolu se Svídnicí obsazena. V té době válčil Fridrich II. s Francouzy, které porazil v bitvě u Rossbachu. Když se dověděl o Daunových úspěších, táhl do Slezska a v prosinci porazil nepřátele vedené Karlem Lotrinským v bitvě u Litně. Císařští pozbyli opět dobyté území: Vratislav kapitulovala 19. prosince, Lehnice 26. prosince a Svídnice, obléhaná od 15. prosince pruským generálem Fouqué, se vzdala 16. 4. 1758. Nyní mohl Bedřich uskutečnit svůj déle chystaný vpád na Moravu. Již 28. dubna byl v Krnově, následujícího dne nocoval v Opavě a prvního května byl v Budišově. Podle kronikářských zápisů

„táhlo toho dne přes Budišov 13 000 mužů vojska s doprovodem pištců, bubeníků a zpěváků, při čemž bylo mnoho obyvatel okradeno o potraviny. Za vojskem jelo 2 000 vozů a jejich vojenský doprovod vyplenil město tak, že mnohý dům zůstal doslova prázdný. Škod bylo napácháno za 7 500 zlatých, město muselo králi vyplatit kontribuci, sedláci odváděti obilí pod hrozbou oběšením či stětím a vypálením. Další jednotky pruské táhly přes Budišov 23. května (900 mužů s 927 vozy) a 26. května (vojsko s 1 600 vozy). Pole i zahrady byly úplně zničeny, tráva i zelené obilí bylo posekáno a dáno koňům jako píce. Ve městě v krátké době nebylo ničeho, vypukla cholera a vymřely celé rodiny. Drancování a plenění nebyly ušetřeny ani okolní obce na Budišovsku. Musely platit výpalné a i zde jsou zprávy o morových nemocech z hladu. Jistě také všechny obce, kterými táhli Prusové, stejně trpěly. Z Opavy šli Prusové přes Melč, Staré Těchanovice, Lublice, Svatoňovice směrem k Šternberku. Bedřich schváleně nevilil obvyklou cestu přes Dvorce a Moravský Beroun. Cíl pruského tažení bylo město Olomouc. Prusové svým postavením vytvořili kol Olomouce půlkruh a obležení trvalo až do července t.r..“

Jednou ze známých taktik Fridricha II. bylo válčení na cizí účet, tzn. že si zásobování vojska potravinami a krmivo pro koně opatřoval pleněním vesnic, vymáháním výpalného a kontribucí. Jelikož po zkušenostech z posledního tažení Fridricha II. z let 1741 až 1742 byla tato okolnost rakouskému velitelství známa, nařídil Daun, aby obilí bylo sváženo do opevněné Olomouce, sváděn dobytek a co zůstalo u sedláků, to pochopitelně skrývali, jak mohli pro sebe.

Však také Prusové řádili už všude, kam přišli. V prvních květnových dnech v r. 1758 drancovali okolo Olomouce a došlo k vypálení Tršic, Trusovic, Bohuňovic, Duban a 18. června obce Bystrovany, kde Prusové pověsili mnoho místních občanů a dopustili se násilností na ženách a dětech. To proto, že byli nápomocni Rakušanům při bitvě u Bystřice, Holice a Bystrovan, kde Prusové utrpěli citelnou porážku. Civilní obyvatelstvo pomáhalo Rakušanům i zpravodajsky. Za těchto okolností, které Fridrich II. nepředvídal, se stávala jeho situace stále svízelnější. V jeho táboře se vzmáhal hlad a nedostatek nejen potravin a píce, ale i munice. Byl donucen dát rozkaz k dovozu zásob, potravin, výzbroje, střeliva a peněz z Pruska. V Nise nebo Kozlí byl soustředěn veliký transport čítající 4 000 vozů a 2 500 volů, který měl být dopraven do tábora k Olomouci. Opět zásluhou civilních zpravodajů se Daun již 22. června dověděl, že zmíněný transport se dal na pochod z Nisy předešlého dne. Byl vydán rozkaz stůj co stůj zabránit dovozu těchto zásob. Velitelství pověřilo k tomuto úkolu generála Laudona a současně byli přiděleni ještě generál Šiškovič a plukovník Lanius se svými sbory. Všichni tři z různých míst jeli vstříc hlášenému pruskému transportu. Tak Laudon vyjel z Konice 26. června přes Nové Zámky, Újezd, Šternberk, Domašov a 28. června byl už v Guntramovicích. Lanius vyjel ze Šternberka 24.června 1758 přes Moravský Beroun a 28. června 1758 se spojil v Guntramovicích s Laudonem. Šiškovič vyjel 27. června 1758 z Přerova přes Libavou.

Bitva u Guntramovic

Ernst Gideon svobodný pán von Laudon (1716-1790)

Generál Laudon dorazil v noci z 27. na 28. června do Guntramovic. Před tím byl plukovníkem Laniem zpraven o tom, že pruský transport dorazil do Budišova 26. června. Velitelem transportu byl starý válečník plukovník Mosel, doprovázející vojsko čítalo přes 10 000 mužů. 27. června transport zůstal v Budišově a čekal na opožděné vozy. Bylo deštivé počasí, cesty byly rozmoklé, což ztěžovalo pochod. Na další cestu se vydali po půlnoci 28. června. V tutéž dobu měl Laudon již rozestavěno dělostřelectvo po návrších a křovích v Guntramovicích a vydal se na pochod vesnicí směrem k Budišovu. Na okraji vsi však narazil na předvoj pruského dovozu. Došlo k náhlému střetnutí a předvoj byl Rakušany rozprášen, několik Prusů bylo zajato, ostatní se hnali zpět. Plukovník Mosel ale dovoz nezastavil, hnal vozy vesnicí, vojsko po obou starnách vesnice rovněž obsadilo výšiny a rozpoutal se boj. Laudon byl nucen své síly rozdělit, aby mohl čelit Moselovým vhodně rozestavěným praporům. Rakušanů bylo jen 4 000 a měli proti sobě trojnásobnou přesilu. Prusové nechali vjet do Guntramovic všechny vozy a u nich k obraně 1 prapor vojska, který jihovýchodně od vsi obsadil návrší, a ze severní strany obce rozložili své dělostřelectvo.

Poté Laudonova baterie o 16 dělech začala řádit v pruských řadách a současně provedla Laudonova jízda náhlý útok na dva prapory jižně od vsi a zahnala je za vesnici pod ústí pruských děl. Nastala divoká honba za nepřítelem. Prusové byli nuceni opustit návrší a Laudon jim nedal možnost se vhodně postavit. Mosel povolal dopředu další prapory, zaujal postavení po obou stranách silnice a s velikou přesilou útočil na Laudonovu baterii a sbor plukovníka Lania. Pětkrát odrazili Rakušané útoky Prusů, ale nakonec museli ustoupit. Bojovali proti přesile, měli za sebou dlouhý únavný pochod, kdežto Prusové byli v převaze a celý den odpočívali. Při šestém útoku ustoupil ze svých pozic Lanius a současně útočili Prusové na Laudonova děla. Zároveň přišla zpráva, že do Domašova přibyl pruský generál Ziethen se svým sborem. Bojovat proti Moselovi a mít v zádech Ziethena nebylo možné. Laudon dal rozkaz k ústupu. Během boje vnikly menší Laudonovy oddíly do vsi a odvedly z transportu 2 000 volů a mnoho vozů, 4 z nich s penězi. Peníze však byly vojáky a přichvátavšími okolními sedláky vypleněny. Laudon udává, že šlo o jeden milión. Plných 5 hodin trval urputný boj a Laudon v úplném pořádku ustoupil do Moravského Berouna. Mosel podal králi hlášení o vítězném boji, ale vítězství bylo žalostné. V nepřehledné řadě vozů vznikl za boje strašný zmatek. Vozkové přetnuli postraňky a uprchli se svými koňmi, jiní sjeli s vozy do hlubokých příkopů a ukryli se a mnoho vozů bylo neschopno další jízdy. Po uspořádání transportu se vydal Mosel na další pochod, nechal vozy vyjet na výšinu mezi Novosady a Domašovem a čekal. Večer se spojil s generálem Ziethenem a v noci přibyla další posila dvou granátnických praporů z Bystrovan. 29. června 1758 celý den čekali Prusové na vracející se vozy, které v průběhu boje prchaly zpět k Opavě.

Bitva u Domašova

Tou dobou se blížil k Domašovu se svým sborem asi 5 000 mužů generál Šiškovič. 29. června 1758 byl již na návrší asi hodinu cesty od Domašova. Zde tábořil a v noci za deště se vydal dále a znovu se utábořil v lese několik set metrů od silnice mezi Novosady a Domašovem. Kolem 10. hodiny dopoledne zjistil Šiškovič, že po silnici jede pruský transport. Aniž by Prusové cokoliv tušili, rozestavěl Šiškovič své jednotky a po 11. hodině před polednem překvapil Prusy palbou svých děl. Účinek přepadení byl strašný. Silnice vedla hlubokým úvozem a zasažené první vozy zatarasily cestu dalším. Vozkové plni strachu ještě z Guntramovic nechali potahy osudu a prchali z dosahu střelby. Hned na to vyrazila Šiškovičova pěchota. Ziethen nepozbyl rozvahy, hnal vozy mimo silnici na návrší a utvořil z nich vozovou hradbu a nejen čelil útoku, ale také zaútočil na levé křídlo Rakušanů, avšak do zad mu vpadla saská jízda a útok byl odražen. Generál Ziethen staví nové prapory a útočí opět ve velké přesile. Avšak Laudon uslyšel v Moravském Berouně střelbu děl, ihned vyrazil k Domašovu, vytlačil pruské granátníky z Novosad a spojil se s Šiškovičem. Sevřeli Ziethena půlkruhem a ten se mohl jen ubránit. Prusové se uzavřeli ve vozové hradbě a ještě 2 hodiny vzdorovali. Když ale byly vozy, ve kterých byla munice, zasaženy dělostřelbou, vybuchly, hradba se protrhla a Laudon dal povel jízdě k útoku. Došlo k strašnému krveprolití. Kdo zůstal živ, prchal v divokém zmatku k Domašovu. Bezbranní Prusové padali do kamenných lomů, nebo se váleli po srázech. Jiní si chtěli ve zmatku vzít z vozů peníze a uprchnout.

Hans Joachim von Zieten (1756-63)

Generál Ziethen se zbytkem své armády prchal k Opavě. Ztráty Prusů byly přes 2 000 mrtvých a raněných, 1 500 zajatých, 300 zběhů a ztráta celého transportu. Jen 250 vozů, které vyjely první před zahájením Šiškovičova útoku, dojelo do pruského tábora. Rakušané měli 600 mrtvých a raněných. Kronika obce Guntramovic udává, že „toho 28. června 1758 byly všechny domy až na 2 vypáleny. I kostel vyhořel, zvony se žárem rozlily a vnitřek byl Prusy vypleněn.“

Pruský ústup od Olomouce

Rozvrácením a zdržením transportu v bitvě u Guntramovic a důsledkem čekání na Prusů na zbývající vozy dne 29. června získal Šiškovič potřebný čas, aby napadl Prusy u Domášova a společně s Laudonem je úplně rozprášili. Fridrich II. tak nedostal toužebně očekávané zásoby. Nebylo možné pokračovat v boji, kdy byl hlad, nebylo střeliva, vzmáhala se dezerce a klesala morálka pruských vojáků. Fridrichovo tažení nakonec skončilo nezdarem a v prvních červencových dnech v noci rychle odtáhl směrem přes Čechy do Pruska.

3. července překročili řeku Moravu rakouští granátníci a karabiníci a utábořili se u Křelova severový­chodně od Olomouce. Následující den překročili řeku i vojáci maršála Dauna a utábořili se u Olšan. Frid­rich II. zatím nerušeně ustupoval z Velkého Týnce, kde měl svůj hlavní stan, směrem do Čech – 3. června byl v Moravské Třebové a 6. června u Litomyšle. Zadní voj pruské armády tvořil sbor polního maršála Keitha (zanedlouho padne v bitvě u Hochkirchu – 14.10.1758). Ten vyrazil 2. července právě z Křelova a ustupoval, již za neustálých bojů, do Čech. 3. července bylo jeho vozatajstvo u Mohelnice napadeno rakouskými husary a ztratilo asi 40 vozů a 200 koní. 4. července ve dvě hodiny ráno pokračoval Keith od Mohelnice k Moravské Třebové. Další útok Laudonových Chorvatů se mu tentokrát podařilo odrazit, protože si vyžádal posilu sedmnácti praporů pěchoty a dvaceti eskadron husarů a dragounů. 5. července tábořili Prusové u Moravské Třebové a zdálo se, že hlavní nebezpečí bylo zažehnáno. Zde také předal Keith kvůli svému zdravotnímu stavu velení nad zadním vojem generálu Fou­quému. Ten rozdělil neúčelně sbor do tří kolon a pokračoval v ústupu, když si ponechal velení nad první kolonou, se kterou dorazil 7. července do Svitav. Lehká pěchota rakouského generála Buccowa se přiblížila trase pochodu a napadla druhou pruskou kolonu generálporučíka hraběte Wieda, která vyrazila 7. července z Moravské Třebové. Hlavní tíhu útoku nesl II. prapor prince Ferdinanda. Útok se sice podařilo odrazit, ale za cenu ztráty mnoha vozů a koní. Nejhůře se vedlo třetí koloně, které velel generál Retzov (před bitvou u Hochkirchu v říjnu 1758 nesplní králův rozkaz, bude suspendován, uvězněn a ještě téhož roku zemře). I k ní se přiblížily oddíly generála Buccowa. Retzov opustil Moravskou Třebovou o několik hodin později než hrabě Wied. Nepřítel jej však předstihl a při průchodu vesnicí Dlouhá Loučka byl uvítán palbou. Ukázalo se, že v této vesnici je odříznut i zadní voj Wiedovy kolony. Retzov nechal podél silnice předjet pod ochranou pěchoty vozy a ústup kryl dělostřelectvem. Rozpoutala se několikahodinová kanonáda. Před setměním zaútočil jeden Wiedův pluk na hořící vesnici a vytlačil z ní Rakušany. Po setmění pokračovali Prusové v pochodu. 8. července dorazili do Svitav, kde se všechny tři kolony spojily, a 9. července byli Prusové v Litomyšli.

Pruský ústup od Olomouce.

Mezitím nechal Fridrich II. v Litomyšli svůj zadní voj pod velením markraběte Karla a sám ustupoval ve dvou proudech do Hrušové a Tisové. Markrabě si vyžádal od Keitha, který se opět ujal velení zadního pruského voje, čtyři krátká děla a osm 24 liberních kanónů na ostřelování Hradce Králové a následoval Fridricha II. Ten 10. července projel Holicemi a 11. července pokračoval přes Vysokou nad Labem na Hradec Králové. Ještě téhož dne se podařilo princi Mořicovi po krátké šarvátce u Svinar dobýt přechod na severní břeh řeky Orlice a obsadit výšiny severovýchodně od Hradce Králové. U Malšovic byla postavena dělostřelecká baterie 24 kanónů. Útok na Hradec se měl uskutečnit 12. července ze dvou stran najednou. Rakouské oddíly generála Buccowa však město v noci opustily a stáhly se k Chlumci, takže vojáci prince Mořice pronikli ráno bez boje do města a opravili nepřítelem zničený most. Nenaplnilo se však očekávání Prusů, že zde naleznou zásoby potravin, neboť Rakušané před svým odchodem větší část skladů zničili. O zásobování pruských vojsk se tedy museli postarat hradečtí měšťané (kromě zásobování potravinami je to stálo ještě 50000 tolarů výpalného) 13. července dorazily k Hradci Králové i oddíly generála Retzova, o něco později i maršála Keitha, takže od zrušení obléhání Olomouce byla opět celá pruská armáda pohromadě.,

Závěrem

Památkou na bitvu u Guntramovic je pověst o „Zlaté lípě“ na Červeném kopci, která tam doposud stojí. V pověsti z té doby se vypráví, že v koruně této lípy se ukryl při jednom z pruských útoků generál Laudon a pod lípou byl prý zakopán poklad. Mnoho lidí se pokoušelo poklad vykopat, ale nikdo jej nikdy nenašel. Generál Laudon nabyl na Moravě veliké popularity svými úspěchy nad Prusy. Nejednou jim připravil v průběhu sedmileté války těžké chvíle. Snad sympatie lidu k Laudonovi pramenily z toho, že tolik proháněl Prusy, kteří přinášeli lidem tolik utrpení svým drancováním a pleněním. Dodnes se zpívá písnička:

„Generál Laudon jede přes vesnici,
generál Laudon jede přes ves.
Jede přes vesnici, má hezkou čepici,
generál Laudon jede přes ves.“

Také rčení „Himllaudon donnerweter“ má kořen z téže doby. Drancování Prusů a jejich nenasytnosti asi daly život lidovému rčení “ …žere jak Prajz“, což platilo o lidech nestřídmých. A o guntramovických sedlácích se prý dlouho říkalo, že jsou největší zloději, protože okradli zloděje Prajzy.

KRONIKY

Zmínky o srážce u Holic a Ostřetína nemohly pochopitelně chybět v žádné kronice obcí na Holicku. Řá­dění Prusů v Holicích o okolí je zachyceno v Kronice města Holic těmito slovy:

„…R. 1757 vypukla nová válka s Prusem, který r. 1758 dne 12. července do okolí Holic od Vysokého Mýta vtrhnul, právě v čas žní, an na sklízení obilí nejpilněji pomýšleno. Položil se od kopce nad Ostřetínem až po rybník Rovenský s bažantnicí, kdež nyní německá osada Traundorf se spatřuje. Nedlouho na to přispíšil generál Laudon s vojskem císařským a zaujav jižní vrchy nad Holicemi svedl zde s Prusy bitku. Ustrašené obyvatelstvo jako obyčejně uteklo do lesů. I nyní navštívili Prusové Holice, právě v ten den po hlučné pouti, připadající na neděli po svátku Navštívení panny Marie. Prusové, kde co bylo, pobrali, dobytek odehnali, dvéře okna vytloukli a v tu samu noc vesnici Ostřetín vypálili. Král pruský tehdy nocoval na staré poště, zatím co vojáci kostel, faru vyplenili a starými knihami z rathouzu topili. 
Co dále po celou dobu sedmileté války bylo se v Holicích sběhlo, není toho paměti. Nepochybně zakusily Holice několikrát válečných útrap, tak že ovšem blahobyt zůstává zde i dále cizincem. …“. (str. 36 – 37)

Bitva je zachycena i v Pamětní knize hasičského sboru v Ostřetíně:

„…V obci stal se pád ohně skrze ne­přítele Prajse když byl 11. a 12. června r 1758 vypálený (zde se kronikář o měsíc zmýlil, chyba zřejmě nastala při přepisování zápisu – pozn. aut.). Rychtářem byl Pavel Machatý, po něm Josef Třasák na sv. Trojici 1760. Při tom Prajským ohni, byl celý dolní konec Ostřetína až po Jakuba Horčičku čp. 32. a v pustině chalupa čp. 10. vypálen. Zůstali jen tři stodoly a jedna stáj. Stodoly: Ziklova, Vosáhlova a Strážňova. Kostel vyhořel druhý den když nepřítel měl odejít. Tento jediný děj obsahuje „Pamětní kniha obce Ostřetína“. Že pak po vypálení dřevěného kostela zapáleného do Prajzů byla vystavěna kaplička až vystavěli nynější kostel kamenný v r. 1781. ve výměře 359. sáhů. V roce 1858 byl postaven první kříž na „Chmelnici“ – druhý r. 1872. Ukřižovaného maloval Josef Šrejma malíř z Holic. Svěcení kříže bylo na paměť padlých za vlády Marie Terezie s pruským králem Vilémem. Občanů bylo velmi mnoho i z okolí. Domácí mládenci jeli na 48. koních..…“.

A ještě Pamětní kniha obce Ostřetína – zápis z roku 1816:

„…Zhora uvedený chrámeček byl v sedmileté válce r 1758 i se vsi od Prušáků spálen až po studánku v pustině se nacházející, nyní před č. 129. Načež byla postavena malá kaplička na starém hřbitově. V roce 1781 byl postaven nynější kostel.…“ (str. 104).

Následující řádky zaznamenal

„…Potomstvu k paměti z oustní pověsti mnohých dosaváde vážných starců, kteří v ten čas jako již dospělí mladíkové živi byli a sám (písař – pozn. aut.) co od svých otců z jejich úst, kteří to pronásledování trpěli, jsem množstvíkráte vypravovati slyšel.“ holický písař Jiří Sedlák, který napsal: Také i to poznamenati sluší, že některé domy ze silných kusů (těžkých děl – pozn. aut.) kulkama provrtané byl (v Holicích – pozn. aut.), na polích a v rolích po tej vojně se dlouho olověny a železny koule nacházely, po odchodu nepřátel mnoho koží z krav i všelijakého dobytka tu k nalezení bylo, neb oni dobytek bili, ohně topili a masa vařili si sami, šikovný ale dobytek, jak koňský, tak i hovězí ssebou vzali, jako jiné všechny nábytky, neb Prajzové ssebou množství Slezáků s vozma měli, kteří pobrané věci za nima vozili a do zemí prajských zaváželi.…“ (z knihy PARDUBICKO, HOLICKO, PŘELOUČSKO díl III., Pardubice 1903, str. 239).

V Pamětní knize města Dašic je napsáno:

„…Mezi tím Prušáci ustanouce od obléhání Olomouce vraceli se východní částí Čech přes Litomyšl, Poličku, Vysoké Mýto, Holice a Hradec Králové do své vlasti, vše pleníce a loupíce tak, že obyvatelé před nimi i s dobytkem a jměním v lese se skrývali. Když ale 11. července 1758 král pruský s posledním oddílem vojska k Holicům přišel, očekával jej u vsi Ostřetína rakouský vojevůdce Laudon a přinutil Prušáky téhož dne k ustoupení. Druhého dne udeřil na vojsko pruské tentýž rakouský vojevůdce u Komárova a snad by býval i zvítězil, kdyby král pruský, znamenaje příchod rakouského generála Bukova, svým dvě čety vojáků ku pomoci neposlal. Tyto rozloživše se po dlouhém pahorku Ředickém, přinutily Laudona s vojskem až do lesů Borohrádeckých utíkati. Při tom byl spálen celý Ostřetín i s chrámem, kostel v Rovni od Prušáků vydrancován, ze svatostánku vzato ciboriu a částky svátostné rozházeny po zemi. V Dašicích na náměstí potýkalo se 500 pruských husarů s rakouskými husary celých 5 hodin; husaři rakouští byli poraženi a obydlí měšťanů, jakož i dům farní, vyloupeny. Mezi tím ale přišlo velké vojsko rakouské od Poličky k Pardubicům a dne 15. července rozbilo stany u Hostovic a Kostěnic. Na to za dva dny ubíralo se k Pardubicům, Libčanům a Hradci Králové přinutivši Prušáka k rychlému vyklizení tohoto města. Ostatně také když Prušák v Slezsku přezimoval, byly útrapy města Dašic dosti velké, daně platilo nemalé (zavedena byla daň z hlavy) drahota velká..…“ (str. 40 – 41).

Pamětní kniha obce Komárova:

„…Slibný vývoj živností selských byl však u nás rušivě zastaven dlouhými válkami za panování Marie Terezie. Opět, jako ve válce třicetileté, přehnala se několikráte vojska naší vesnicí, přinášejíce zkázu a ničení. ….. Bída se později ještě zvětšila a zvláště r. 1757 dostoupila vrcholu. Tehdy přezimovala v naší obci část pluku Antlan, odpočívajíc po bitvě u Lysé. Vojáci byli hrozně zdecimováni a zuřily mezi nimi různé epidemie – prý i mor. Od vojáků nakazilo se civilní obyvatelstvo a mřelo kvapem, takže vymřely některé rodiny do posledního člena. Téhož roku v červenci (kronikář se zmýlil, bylo to v roce 1758 – pozn. aut.) odehrála se u naší obce část bitvy mezi zadním vojem pruského krále Friedricha II. a armádou Laudonovou, v níž Prušáci zvítězili. Bojovalo se v polích mezi obcí naší a Ředicemi a snad i na návsi u kostela. Část obce byla při tom spálena – nevíme však která. …“ (str. 152 – 154).

Dějiny obce Kostěnice:

„…Za válek pruských zejména sedmileté v roce 1744 (kronikář se opět mýlí v letopočtu – pozn. aut.) leželo v lukách Břežínských vojsko generála Dauna, na louce t č v majetku Vaši Poláka byla dlouho znatelná studeň a dřevěný rám kol ní vytrval až do roku 1870. Vojsko přišlo z Uher (zřejmě myšleni Chorvati generála Laudona – pozn. aut.) a chystalo se dobýti Pardubic Prusy obsazeným. Vojáci přestrojeni za kramáře nebo sedláky byli v bráně poznáni- jednomu se obnažila vojenská pistole – a zajati. Šarvátky mezi vojskem pruským a rakouským byli u Holic, Ostřetína a Rovně. V Kostěnicích nebylo snad ničeho. …“ (str. 12).

Pamětní kniha obce Dolní Rovně:

„…Zvláště počátek války sedmileté ucítila Roveň na svých bedrech. Tehdy r. 1757 přezimovala u nás část pluku Antlan po bitvě u Lysé, jež svým jádrem ležela v Dašicích. Mnoho vojáků při tom zemřelo zde na mor, od nich nakazilo se i usedlé obyvatelstvo a „mřelo kvapem“, jak poznamenal o tom tehdejší dašický farář Riffius. Ten také zaznamenal průběh bitvy, který se v červenci r. 1758 v naší bezprostřední blízkosti odehrál.

Tehdy totiž Prušáci pod velením Friedricha Velikého, zanechali obléhání Olomouce a z obavy před obklíčením císařským vojskem vraceli se přes Litomyšl, Mýto, Holice a Hradec Králové do Čech, pleníce a loupíce cestou, že všechno obyvatelstvo před nimi prchalo a skrývalo se v lesích.

U Holic postavil se proti pruské armádě generál Bukov, avšak když shledal pro sebe nevýhodné posice, ustoupil až do Chlumce nad Cidlinou, uvolňuje tak Friedrichovi cestu na Hradec. Zadní voje Friedrichovy s těžkým obozem, nemocnými a záškodníky rozbíhaly se po okolí, loupíce a drancujíce. Při té příležitosti byl vyloupen roveňský kostel, ciborium z něho ukradeno a svátosti rozházeny po zemi. Tatím však přiblížil se od jihu rakouský generál Daun a ihned v širice založeném útoku udeřil na zadní voje Friedrichovy, jimž velel generál z Retzova. Útok Daunův byl veden směrem od Ostřetína v půlkruhu přes Roveň a Komárov a zasáhl až Dašice, kde na náměstí šarvátka mezi husary rakouskými a pruskými skončila porážkou císařských. Tak také skončila celá bitva, provázená drobnějšími šarvátkami u Komárova a Ředic a u Holic, neboť Friedrich zatím poslal z Hradce panu z Retzova na pomoc prapor jezdců. Císařští ustoupili a jako upomínka na bitvu zbyl vypálený celý Ostřetín, zloupený roveňský kostel a řada hrobů u kostela v Ředicích a v Holicích, kam mrtví byli pochováni.

Sotva Prušáci odtáhli, ubytovala se v krajině naší císařská armáda Laudonova, tábořící zde po celý týden. Který pluk byl utábořen v Rovni, nedalo se zjistiti. …“ (str. 160 – 162).

Ohlasy bitvy lze však nalézt i v kronikách obcí, kterých se bitva přímo nedotkla – Týniště nad Orlicí nebo Bohdaneč. Jistě stojí za to zmínit se i o nich.

Kniha pamětní města Týniště nad Orlicí:

„…1758 bylo po Čechách nového vojska. Z jara bylo pruské vojsko pohotově a 27. května začalo Olomúc dobývati, an však Laudonem váleční pomoc 12000 muži kryta jemu vzata jest nucen byl dobývání Olomúce nechati a odebrati do Čech, kdež do 26. července u Holic a Ostřetína rozložena vojska stála. Rakušané 2. srpna 1758 zapálili Wostretin na znamení Brounovi u Poličky stojícímu by ku pomoci přispěl čehož tento ale zmeškal. Nepřítel ten ku Králové Hradci táhnul. Kdežto lesnatými návršími císařské vojsko kryto nepřátele pozorovalo an Žiskowič (zřejmě rakouský generál Siskovicse – pozn. aut.) ze Slezska jdoucí potravu v Borohrádeckých lesích zaskočil a odňal. …“ (str.380).

Pamětní kniha města Bohdanče dle knihy PARDUBICKO, HOLICKO, PŘELOUČSKO díl III., Pardubice 1903:

„…V sedmileté válce, když Prušáci po marném obléhání Olomouce (v květnu 1758) Čechami do své země se vraceli, navštívili se svým králem Bedřichem také Bohdaneč. Král bydlil po 8 dní na radnici, dal v kanceláři kamna vyházeti a vlašský až na zem sahající komín postaviti. Od stolu u okna postaveného zkoumal sílu svých pistolí, prostřeliv tři otvory do dveří deposičních..…“ (str. 274).

Pozn. ke kapitole KRONIKY: Všechny citace z kronik jsou stylisticky i gramaticky ponechány v původní podobě.

KLIKNI A PODÍVEJ SE NA ANIMACI PŘEPADENÍ PRUSKÉHO TRANSPORTU.

Zdroj:

www.cs.wikipedia.org

Lidovky.cz. L.Kaplan. Zapomenutá bitva. pondělí 12. červenec 2010 12:36

Napsat komentář