Bitva u Chlumce a Přestanova 30.08. – 1.09.1996

Po porážce spojeneckých vojsk Rakouska, Pruska a Ruska Napoleonem v bitvě u Drážďan, se francouzskému císaři naskytla možnost průniku do Čech. Vyslal tedy velitele I. francouzského sboru generála D. R. Vandamma s více jak 30 000 muži s cílem pronásledovat spojeneckou, tzv. Českou armádu, obsadit Teplice a tím přerušit hlavní komunikaci mezi Drážďany a Prahou.

Bitva u Chlumce 29.-30.8.1813

Bitva u Chlumce se odehrála ve dnech 29. srpna až 30. srpna 1813 u obcí Chlumec a Přestanov v Severních Čechách. Spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska v ní porazily podstatně silnější armádu francouzského císaře Napoleona, které velel generál Vandamme.

Zdroj: www.wikipedia.org

Pátek 30.8.

Na naší absolutně první akci v dějinách klubu jsme dorazili kolem 17té hodiny. Byli jsme bez uniforem, jen s výbavou na spaní. Zbraně jsme měli v různých stádiích rozpracovanosti a funkčnosti. Čekali jsme až dorazí Burášek od švadleny a doveze nám naše vonící funglovky, aby prodělali hned druhý den řádný křest ohněm. Proto jsme volný čas využili na trénování našich prvních nesmělých povelů se zbraní a trošku té pořadovky. Navečer jsme se dočkali a plni nedočkavosti jsme na sebe navlékli naše nové mundůry a byli na sebe strašně moc hrdi. V tu chvíli jsme byli jak malý ztřeštění kluci, kteří si užívali tu svoji velkou vojenskou chvilku. A aby hned ten samý večer dostávali tu správnou patinu, bylo rozhodnuto je jít zajet do pohostinství ,,u Dostrašilů “. Večer rozjařeni a šťastni ze svých nových oblečků jsme ulehli v chlumecké tělocvičně ku spánku, těšíce se na druhý den.

Sobota 31.8.

Ráno vyrazili Randáček s Buráškem pro věnce a zbývající makety pušek. Střelbyschopné zbraně tenkráte měli akorát Ždych s Plívošem z předchozího klubu. Zbytek jednotky se zatím zúčastnil snídaně, která byla v režii Jardy Slavíka.

Poté jsme se již zformovali k našemu historicky prvnímu vystoupení na veřejnosti v rámci této nové jednotky. Společně s částí 8. a 18. pěšího francouzského regimentu jsme vyrazili z Chlumce přes Stradov do Přestanova okolo Juchtovky klást věnce k pomníkům této části naučné stezky vedoucí tehdejším bojištěm. Čekání na oficiální delegaci z Prahy na parkovišti u pomníku NIKÉ jsme si krátili společenskými tanci k pobavení nejen nás samotných , ale i okolo jedoucích aut a jejich naprosto nic nechápajících řidičů a posádek. V okamžiku, kdy dorazil vážení hosté se z nás stali opět skoro normální lidé a pietní akt jsme zvládli již ve vší vážnosti.

Po slavnosti kladení věnců jsme se společně přesunuli do Přestanova na slavnostní oběd do restaurace ,, Na Bojišti “. Po obídku již následoval přesun na hlavní místo celé akce a to do Chlumce k výročnímu pomníku. Zde jsme pro ukrácení dlouhé chvíle opět pokračovali se svými moravskými Francouzi ve válečných kratochvílích a opět tím poněkud lehce šokovali pokojné spoluobčany- inu vyblbli jsme tenkrát do sytosti.

Po krátkém odpočinku již nastal čas se přidat ke svým spolubojovníkům na těch správných stranách a zaujmout výchozí postavení. Bitvu jsme si užívali z plna hrdla jak se na novice sluší a patří. Na této bitvě jsme měli i svého prvního padlého. V zápalu boje a fingování zastřelení si velkej Lumír při pádu utrhl meniskový koš v koleni a hned měl o zábavu v náručí lékařů následující dny postaráno. Jinak se akce velmi zdařila a celé svěcení bylo zakončeno na večerní oficírské tancovačce, která se protáhla do velmi pozdních nočních hodin.

Neděle 1.9.

Ráno po lehké pivní snídani jsme ještě v různých povznesených náladách vyrazili na Chlumecký hřbitov. Zde se pietně ukládali ostatky dvou vojáků nalezených při výkopových pracích v Přestanově. Vojska přes hodinu trpělivě vyčkávala příchodu církevního hodnostáře, který měl celebrovat mši za padlé. Leč církev tentokrát asi nemohla být všude a tak vojska na povel velitelů vzdala čest padlým vojákům a odpochodovala si dobalit zbytek svých věcí a odjet ke svým domovům. Totéž jsme učinili i my. Naložili hlavně již v tu dobu nechodícího Lumíra, zbytek ostatního haraburdí a opustili naše první bojiště plni nadšení a představ o budoucnosti naší nové jednotky.

Zapsal: Josef „Hroutil“ Sotona 

Napsat komentář