Portášské slavnosti 8. – 10. července 2011

„Pruský“ liniový útok na vesnici

Portášské slavnosti počaly s nejistým odjezdem té mini části z malé části našeho mužstva. Josef Sotonů onemocněl a René Dunovskejch nakonec také nejel. V pátek odpoledne byl velitel Jirka Burešů s Mácou a Vojtou již na cestě a předpokládal, že bude opět bez jednotky. V okolí chlumeckého bojiště z roku 1813 se však rýsovala nezvyklá výprava 36. pěšího Regimentu Brown. Kolem 18 hodiny večerní vyrazilo 70 koní pod kapotou červené Škody Fabia 1.4 16 V směr Beskydy se třemi vojáky rakouské pěchoty. Ivo Dunovskejch, Láďa „Bílej Kabát“ Hricáků a narychlo naverbovaný starý veterán Honza Dytrichů. Cesta probíhala svižně za rytmů kytar Andrease Kissera ze Sepultury, Steve Morse z Deep Purple a především Darona Vartana Malakiana a neskutečných bicích Johna Dolmayana ze System of a Down (což jistě ocenila i jedna cyklistka z Hulína – budiž jí země lehká – pozn. red.). Do dobového tábora dorazila trojice hladových mužů kolem 23 hodiny a během chvíle byli vřele přivítání dobrosrdečnými valašskobystřičany v čele s Portáši gulášem, slivovicí, pivem a pečeným beranem. Idylickou atmosféru ráje doplnili tóny houslí, kytar, akordeonem a zpěvem lidových písní.

I markytánky mají v táboře své důležité úkoly.

Ráno nás probudilo slunné počasí a vůně vařené kávy. Místní ženy se o nás postaraly jako o vlastní syny a dcery. Kromě kávy také čaj, vyprošťovací pivo, koláče, vajíčková pomazánka, masová roláda a dobrá nálada v počínajících Portášských slavnostech. Pravdou je, že slunce proměnilo údolí beskydských kopců ve výheň, která však měla příjemný vliv na jednoduchost odění místních děvčat:). Dopoledne začalo malou „maršparádou“ a představením jednotek na slavnostním zahájení Portášských slavností. Prozatím jsme se zabývali táborovým životem a přípravou výstroje  výzbroje a výstroje. Takže došlo k balení patron, Marcela se jako zodpovědná markytánka chopila šití a pošila Dytrýškovi košili a řada z nás jen tak odpočívala. Po velmi dobrém obědě v místní škole, výborné medovině a siestě došlo k přípravám na vlastní bitevní ukázku.

„Pruský“ koncert její altilerie

Samotná bitva probíhala ve třech etapách na nádherně připraveném bojišti plné domků, plůtků a také salaší s kvalitním pitným zázemím. Marie Terezie povolává muže do armády, kdy naši zemi ohrožují Prajzové (Prusové, pozn. red.). V první etapě došlo k ukázce verbování Portášů do armády. Rakouský velící důstojník Jirka Bureš se svými nejoddanějšími vojáky (jestli se to tak dá ještě říci) Ivošem Dunovským a Jenem Dytrichem za rytmu bubnů narušili pohodu a klid, který panoval mezi beskydskými kopci. Portáši se vzpouzeli nástupu vojenské služby v rakouských uniformách, ale byla válka a bylo třeba každého schopného chlapa. Poté, co jsme odvedli dva chudáky od rodin a přátel a zmizeli ze scénáře, došlo k mimořádné události …

… My, rakouští váleční veteráni, hrdí na svůj No. 36. Regiment Brown, jsme se proměnili v pruský cajzli a navíc … s praporečníkem ve francouzské uniformě držící černý pruský prapora a s francouzským „pruským“ dělem na levoboku ….

„Pruský“ bodákový útok drtí řady Portášů

Přesto jsme se svého úkolu zhostili profesionálně a předvedli jsme spořádanou a kvalifikovanou pruskou pěchotu operující na bojišti v jednotném šiku. Po dobytí vesnice jsme plenili, rabovali a nakonec i odpočívali. Chvíle klidu však záhy přerušila střelba a byli jsme postupně napadáni jednotkami portášských valachů z různých stran. Útokům jsme statečně odolávali až do té doby, než se Portáši s rakouskými jednotkami odhodlali k jednotnému drtivému útoku. Obleženi jednotkami ze všech stran došlo k velkým ztrátám na mužích, až jsme byli nakonec drtivě poraženi.

V táboře

Za potlesku hojného počtu diváků provedli všechny zúčastněné jednotky tradiční pochod bojištěm a klasická práce nám skončila. Byla to krásná bitevní ukázka především díky preciznímu a zajímavému scénáři našeho kamaráda, hostitele a velkého portáše Libora Fojtů.

Co Valach to muzikant

Večer pak probíhal u dobrého moku za celodenního a večerního zpěvu a tanci lidových umělců.

Ranní slunce bylo opět velmi hřejivé, obloha vymetená, snídaně již klasicky bohatá. Položením věnců u hrobu … byla akce oficiálně ukončena. Balení a dlouhá cesta za rytmu kytar Andrease Kissera ze Sepultury, Steve Morse z Deep Purple a především Darona Vartana Malakiana a neskutečných bicích Johna Dolmayana ze System of a Down před námi.

 

 

Byla to jedna z nejhezčích a nejpohodovějších komorních akcí za poslední léta.

PS: „Vypadáte jako byste celý večír žrali čedinu.“ „A co to je čedina, my sme z Ústí“ …. „Čedina je haluz.“ „Hm, takže zase víme prd, ale určitě jsme to nežrali“ ….

No, i když nakonec jsme tu „čedinu“ asi vážně celý večír žrali:)

 

Videozáznam na youtube :

díl 1.     http://www.youtube.com/watch?v=EmbyCtQpsI8

díl 2.     http://www.youtube.com/watch?v=5lO1vj5F06I

díl 3.     http://www.youtube.com/watch?v=1yB3rDXCTgY

Příspěvek byl publikován v rubrice červenec 2011 se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář